Volnost
Твори О.С. Пушкіна. Переклад чеською мовою.>>Volnost

 

Volnost

(Óda)

 

Bohyně lásky, zpěv tvých strun
mě znudil. Nechci znát tvé čáry.
Já hledám tu, jež kácí trůn,
svobodnou písní děsí cary.
Přijď, vavříny své dám ti rád,
rozbij mou lyru, můj klid tichý,
chci vyčíst vládcům všechny hříchy,
chci o volnosti lidem hrát.

Ukaž mi cestu, po níž Gal
vznešeně kráčel v době hrůzy,
dej, abych volnost vyzpíval,
jak on byl věrným synem Múzy.
Třeste se, pyšní tyrani,
osud vám vynes špatnou kartu.
Už povstat s hrdou písní na rtu,
otroci, nic vám nebrání.

Ať kamkoliv se podívám,
všude třesk želez a hvizd důtek,
zákony samá šalba, klam,
pláč rabů, slzy, hořký smutek,
mrak předsudků a uprostřed
poroby pomazaná nicka,
génius bídy, despotická
ničivá zvůle, zhoubný vřed.

Jen tam neštěstí národa
nepadá na vládcovu hlavu,
kde bok po boku svoboda
jde dobrým zákonům a právu,
kde zákon jako pavéza
občany bez rozdílu chrání,
kde trestající meč se v dlani
spravedlivého nalézá,
jenž vždy je strážcem pořádku,
jenž všechny nepravosti vidí,
bojí se lsti a úplatků
a neděsí se pomsty lidí.
Ty, který žezlo třímat smíš,
nestal ses vládcem od přírody.
Panovník stojí nad národy,
zákon však stojí ještě výš.

Běda, tam vždycky vládne zmar,
kde spravedlnost oči klopí,
kde svévolně lid nebo car
si ze zákonů výsměch tropí.
Kdo jiný dosvědčí to lip
než ten, jenž královskou svou hlavu
na špalek dal za smutnou slávu
předků a jejich strašných chyb.

Tak potrestaly Ludvíka
za dávně hříchy veky příští,
tak věhlas trůnu zaniká
na špalku v rudém tratolišti.
Svist gilotiny zoufalý.
Lid mlčí, zákon zůstal němý ...
A nový tyran vládne zemi
a vypíná se nad Galy.

Každý tvůj čin je těžký hřích,
buď proklet, krutý samovládče,
nad zkázou tvou a dětí tvých
mé srdce žalem nezapláče.
Národy hrůzou zatrnou,
bůh potrestá zlo neslýchané,
cejch hanby na tvém čele vzplane,
svět nazve tě svou poskvrnou.

Když v mrákotnou tmu nad Něvou
půlnoční hvězda světlo roní,
když uléhají s úlevou
na lože lidé bohabojní
pěvec v myšlenkách tíživých
přeletí zrakem po paláci,
kde sídlili dřív samovládci
a v kterém všechen život ztich,
a zdá se mu, že slyší sten
a strašný Kliin výkřik zdůli
a vidí přes hráz temných stěn
poslední chvíle Kaliguly
a vidí v plné parádě
i s řády vrahy zpité zradou
a vínem, jak se nocí kradou
a plíží dvorem po řadě.

Už spuštěn je most padací.
Stráž mlčí. Horda nocí chvátá
k potemnělému paláci
a lest jim otevírá vrata.
Jak zvěř, kterou nic nespoutá,
se janičáři hrnou branou.
Dějiny rdí se. Nectnou ranou
je zabit nectný despota.

Carové, pravdě do tváře
pohleďte. Ruka sebetvrdší,
okovy, knuta, žaláře,
nic bezpečnost vám nezaručí.
Vám první sluší, vladaři,
ctít zákon. Věrným strážcem klidu
je svoboda a štěstí lidu,
jež majestát váš ozáří.

1817


 

Оригінал твору

Бібліотека ім. О. С. Пушкіна (м. Київ).
А.С. Пушкин. Полное собрание сочинений в десяти томах