OKNO

Nedávno v pozdní noční chvíli,
když sirý měsíc nad lesem
lil na zem svit svůj mlžně bílý,
za oknem dívku zahléd jsem.
Seděla s nachýlenou hlavou,
jako když v srdci tají strach,
hleděla s trýzní nedočkavou
na stezku skrytou v temnotách.

»Tady jsem!« šeptl kdosi něžně
a ruka v plachém rozpaku
okýnko otevřela spěšně —
a měsíc tvář skryl do mraků.
»Šťastlivče!« vzdych jsem rozjitřený
svou samotou a bezmocí.
Ach, kdy už někdo otevře mi
též okno k sladké půlnoci!

1816

Бібліотека ім. О. С. Пушкіна (м. Київ).