ELEGIE

Je šťasten ten, kdo přiznat si
umí své vášně nejtemnější,
kdo v osudovém bezčasí
i z plaché naděje se těší,
kdo mrákavou se prodírá
veden jen matným svitem luny
a komu dveře otvírá
klíč věrnosti, klíč láskyplný.

Já v teskném koloběhu let
nepoznal rozkoš slasti žádné,
mé naděje jsou zkřehlý květ,
můj život v mukách schne a vadne,
má mladost žalně přeletí
a láska na mě zapomene.
Já budu vždy však v paměti
mít slzy s láskou zasnoubené.

1816

Бібліотека ім. О. С. Пушкіна (м. Київ).